Budovatel našeho chrámu, P. Jan Bartoš se narodil 28. března 1829 ve Frenštátě pod Radhoštěm v Rožnovské ulici č.p. 676. Jeho otec František, byl synem vídeňského úředníka. P. Bartoš pocházel z pěti dětí, měl dva bratry (Františka, Leopolda) a dvě sestry (Veroniku a Johannu).  Jeho nejstarší bratr František se věnoval obchodu a později se přestěhoval z Frenštátu do Vizovic, bratr Leopold se dal na dráhu vojenskou a byl přijat do kadetní školy v Miláně. Nejmladší sestra Johanna později vedla P. Janu ve Vizovicích domácnost a tam též zemřela. P. Bartoš navštěvoval ve svém rodišti triviální školu a v Novém Jičíně školu hlavní. Gymnázium studoval v Olomouci. Po maturitě nastoupil studia teologie v Olomouci, které završil 30. června 1854 kdy byl vysvěcen na kněze. Prvním jeho působištěm se stal Újezd u Vizovic, kde byl kooperátorem 1,5 roku. Poté byl jmenován kooperátorem ve Valašských Kloboukách, kde působil až do konce roku 1864 kdy se stal farářem ve Vizovicích.
	Na vizovickou faru přišel 17. ledna 1865 a působil zde plných 35 let. Hned na počátku svého působení projevil P. Bartoš vřelé porozumění pro duchovní i sociální potřeby svého působiště. V Újezdě organizoval brzy po svém příchodu sbírky, aby mohl pořídit ve farním kostele křížovou cestu. Větší část nákladů uhradil ze svých prostředků. Rovněž svým vlastním nákladem zbudoval kříž v blízkém okolí Újezdu. Při svém působení ve Valašských Kloboukách nechal důkladně opravit všechny oltáře a křížovou cestu a jeho zásluhou byla ve Valašských Kloboukách v roce 1863 zbudována novogotická kaple sv. Cyrila a Metoděje. Kaple stojí u silnice mezi Kloboukami a Potečí.
Největší a nejzáslužnější část životního díla měl ovšem P. Bartoš ještě před sebou. Po své instalaci do Vizovic se plně zapojil na místního náboženského a kulturního života. Zasazoval se o vybudování železniční trati Vizovice - Otrokovice. Nabádal rodiče, aby dávali své syny na studia a svého času si pohrával s myšlenkou na zřízení gymnázia ve Vizovicích. V roce 1866, když vypukla rakousko - pruská válka proměnil pan farář svou faru v nemocnici pro raněné a nemocné vojíny. Za tuto službu mu byl udělen Františkem Josefem I. záslužný kříž s korunou.
	V roce 1866 zakoupil 2 nové zvony, v roce 1867 byl obnoven vizovický kostel a fara. Tohoto roku vydal P. Bartoš český překlad Gruberova katechismu. V roce 1872 nechal přivézt z pařížské výstavy do Vizovic hlavní oltář s obrazem sv. Vavřince. Byl koupen za 12 000 zlatých. Na jeho faře býval občas po celé týdny hostem akademický malíř Bohumír Lindauer (1839 - 1926). Svého hostitele portrétoval třikrát. Jeden z jeho portrétů je dosud na faře v Bratřejově. V roce 1894 byl péčí P. Bartoše nově vymalován a vydlážděn farní kostel ve Vizovicích a pořízeny nové dubové lavice. V roce 1881 byl Bartoš jmenován správcem děkanátu, roku 1892 děkanem a v roce 1893 asesorem knížecí arcibiskupské konzistoře. Dne 12. prosince 1896 byl raněn mrtvicí, která jej upoutala na lůžko. Od té doby se pohyboval jenom pomocí invalidního vozíku. Zemřel ráno (kolem 8.hodiny) 13.června 1899 na faře ve Vizovicích  v den první kanonické vizitace v Bratřejově. P. Jan Bartoš je pochován na vizovickém hřbitově, kde odpočívá také jeho bratr František s manželkou Barborou, matka Veronika a švagr Jan Filip.
Projev P. Jana Bartoše vynikal vytříbeným slohem a neobyčejnou citovostí. Pro ilustraci uvádíme několik ukázek z farního archivu: Slavné představenstvo! V pohoří Tatranském asi dvě hodiny od Vyzovic leží osada pod jménem Bratřejov. Obyvatelé této osady jsou dvojího vyznání a sice římsko - katolického a augsburského. Katolíků jest 400 a patří pod duchovní správu Vyzovickou, kdež svoji chrámovou pobožnost vykonávají. Za trvání léta krásných bezdeštných neděl a svátků jest sice mnohému možno tuto obtížnou dalekou pouť vykonávati – však nastane-li počasí deštivé – zima krutá, tu bývá jinak – výběžky Tater berou na sebe tvářnost přísnou – potoky horské vylévají se a sněhové závěje činí cestu na mnoha místech zcela neschodnou. A tak se stává, že obyvatelé bratřejovští několik neděl kostela ani nevidí – u útěchy sv. náboženství účastnými státi se nemohou; ba stává příkladů, že mnohý od svého prvního sv. přijímaní nebo poslední sdávky chrám Páně nenavštívil. Nicméně je však touha jejich po církevní pobožnosti tak mocná, že někteří vzdor dešti, bouři a sněhu onu dalekou s mnohým nebezpečím spojenou cestu do vyzovického farního kostela alespoň ve výroční svátky a hody boží konati sobě nelenují. Vezme-li se při tom ještě jejich veliká bída, chudoba, nedostatek teplého zimního oděvu v uvážení – patříme-li, kterak mnozí v nejkrutší zimu v hrubém plátěném obleku do chrámu Páně chvátají a tím zárodek k mnohému tělesnému neduhu kladou nebo více méně sobě neduživý věk přivádějí; po tom zajisté takovýto úkaz vzbuzuje u soudného pozorovatele obraz pohnutlivý – smilování hodný.- Tyto a podobné překážky přírodní – jakož i ta okolnost, že v této obci přebývá 360 protestantů, naplňují mne nížepodepsaného podivením, že posud tolik katolíků v obci bratřejovské stává – a že tito již dávno akatolicimsu za oběť nepadli. Vida bídu hmotnou a nutné potřeby duševní farníků svých bratřejovských a spoléhaje především na pomoc Všemohoucího a na lásku upřímných bratrů katolických ustanovil jsem se na tom vystaviti Pánu chrám v Bratřejově ku cti svatých věrozvěstů slovanských CYRILA A METHODĚJE a napotom tam zaříditi duchovní správu. Naděje má v Boha, a důvěra má v lásku a štědrost dobrodinců jest jedinou jistinou – pokladnicí, z níž čerpati myslím při stavbě této – a bohdá, že mne nesklame naděje má. Doufám pevně v Boha, že se naskytnou srdce útrpná k opuštěným, potřebným rodným bratrům bratřejovským. Za tou příčinou obracím se k slavnému představenstvu a zbožným občanům ve jménu těchto ubohých katolíků s tou důvěrnou prosbou úpěnlivě žádaje o pomoc na stavbu tuto. Každý i ten nejmenší dárek pozůstávaje v čemkoliv s vděčností bude přijat a na dobrodince tyto po všechny budoucí časy při nejdražší oběti mše sv. bude se pamatovati. Ó zajisté, že modlitba tato konána od mnohých věřících nezůstane bez vyslyšení. Konečně jednotlivé dárky budou ve veřejných listech účtovány S úctou nejvyšší se znamenám slavného představenstva Ve Vyzovicích na Moravě nejoddanější sluha JAN BARTOŠ farář, majitel zlatého záslužného kříže s korunkou, předseda záložny a místopředseda čtenářského spolku
	Všem příznivcům a dobrodincům kostelní stavby bratřejovské vyslovuji nejvřelejší díky katolíků Bratřejovských tímto oblažených a osměluji se také své díky vzdáti. Ačkoli na počátku stavby žádných prostředků, žádných peněz pohotově nebylo, nýbrž pouze sny. Krejcary, které namáhavě vyžebrány býti musely, tedy předce dílo pokročilo – pouze z příspěvků a obětí dobrodinců. Všechny budovy, kostel, fara i vedlejší hospodářská stavení jsou vystaveny, a k dohotovení celého díla jest jenom ještě dláždění uvnitř a pak vnitřního upravení, (oltářů, varhan, maleb etc.) zapotřebí což, však ještě mnoho tisíc zlatých vyžadovati bude. Nejobtížnější část celého podniku jest překonána. Bůh povzbudil ve své nekonečné dobrotivosti tolik dobrodinců a příznivců, že stavba chrámová prospívati mohla. Dějepis této stavby, jenž jména všech dobrodinců, příznivců a podporovatelů jejích obsahovati a v novém kostele inventárně pro všecky časy uložen bude – bude večně svědectví vydávati o šlechetné horlivosti, s jakou chudý i bohatý, nízký i vysoce postavený, kněz i laik, všechny kruhy i vrstvy člověčenstva své příspěvky podávali, a že jenom z těchto příspěvků stavba chrámová provedena byla. Kéžby Bůh prameny svého požehnání na dobrodince a příznivce stavby kostelní v míře nejhojnější vyliti, a jim nejštědřeji odměny udělati ráčil. A zajisté se tak stane, anto náš Pán a Spasitel oněm, jež nuznému pomáhají a jednomu z nejmenších dobře činí, odplatu nebeskou přislibuje, - a Bůh jest pravda. Kéžby moje a Bratřejovských katolíků díky, jež z útrob srdcí našich vychází, od všech příznivců a dobrodinců uznány a milostivě přijaty byly. K díkům za posavadní pomoc, podporu a účastenství osměluji se prosbu o další podporu připojiti. Pomoci všeliké podpory jest nevyhnutelně zapotřebí. Ještě mnoho tisíc zlatých třeba jest, aby dílo ukončeno, totiž scházející ještě vnitřní upravení, jakož jsou oltáře, varhany, malby etc. zjednáno býti mohlo. Opatření potřebných ještě prostředků závisí jedině od obětavosti křesťanstva a šlechetnosti spamilomyslných lidumilů. Všechny potřebné ještě prostředky musí, jako posavadní, tepr se sbírati, vyžebrati, milodary a příspěvky sehnány býti. Obracím se tedy pln důvěry ku všem lidumilům s nejsnažnější prosbou a pomoc. Kéž by má  prosba milostivě přijata a vyslyšena byla. Posavadní volání mé našla ohlasu ve všech vrstvách člověčenstva, od chudé třídy pracovníků až k nejvyšším hodnostářům, vysokým a nejvyšším panstvům, až u stupňů trůnu našeho Nejmilostivějšího panovníka; - kéž by nevroucnější prosby mé o další pomoc a podporu i na dále milostivého vyslyšení  došly v míře nejhojnější! Na velebné duchovenstvo, jehožto laskavému a  učinnému spolupůsobení posavadní výsledky a sbírání příspěvků hlavně poděkovati dlužno, osměluji se nejvroucnější prosbu o další jeho spolupůsobení a podporování vznášeti. Ráčiž velebné duchovenstvo i na dále dávky dobrotivě sbírati, anebo ku sbírkám povzbuzovati, svého vlivu v kruhu svých známých ku podpoře stavby kostelní propůjčiti, anebo také samo buďto přenecháním nadpočetných mešních intencí nebo převzetím jich ku persolvování zdarma ku prospěchu stavby Bratřejovské této podporu poskytnouti. Všem P.T. sběratelům příspěvků a všem, kteří k těmto sbírkám pobádali a se jich zúčastnili, vzdávám nejsrdečnější díky za jejich posavadní pracné namáhání a prosím je zároveň, by se tomuto sbírání pro Pána našeho Ježíše Krista s křesťanskou trpělivostí a horlivostí i na dále věnovati ráčili. Slavná obecní představenstva, spolky a společenstva prosím – s opětováním nejvroucnějších díků za posavadní projevenou přízeň o další podporování stavby chrámové. Snad by také odtud pomoc kynula, kdyby při spisování poslední vůle přítomní svědkové neb zapisovatelé neb představenstva v takových pádech, kde by se na nuznější dědice zřetel bráti nemusel, sobě neobtěžovali závětitele upozorniti na stavbu tuto chrámovou, aby také k tomuto učelu přiměřený odkaz učiněn byl, anto za její živé i ++ dobrodince modlitby a oběti mše sv. nyní i pro všecky časy konány budou. Bylo by žádoucno a příměřeno, aby Bratřejovský chrám Páně, jenž památce ssvv. věrověstův moravských zasvěcen bude, roku 1885, jakožto tisíciletou ročnici úmrtí sv. Methoděje, dokončen a veřejné bohoslužbě odevzdán byti mohl. Leží v tom zvláštní posvátný význam. Léta Páně 1869, roku to úmrtního sv. Cyrilla dílo započato, a léta 1885, roku to úmrtního sv. Methoděje dokončeno! Okolnost tato ukládá jakousi svatou povinnost, aby ku slavnosti této, k většímu oslavení památného toho roku kostel otevřen a duchovní správa v Bratřejově zařízena byla. Abych této krásné povinnosti dostáti mohl, opětuji úpěnlivou prosbu svou a lidi tělesně i duševně trpící, za katolíky Bratřejovské, volaje o pomoc, a podporu stavby chrámové, a poskytování příspěvků. Dobrodincové stanou se pro čas i věčnosť vysvoboditeli a spoluochránci obce duševně hluboko kleslé,  přinesou takto Bohu, jakožto požehnání šlechetné skutky sprovází, obět milou. Již pouhé vědomí, že jsme dobročiněním nešťastného šťastným učinili, sklíčeného potěšili, trpícímu pomohli, - jest sladkou odměnou. Kéžby můj prosící hlas nebyl oslyšán! Kéžby smutný stav našich bratří Bratřejovských srdce jednoho každého soustrastí naplnil a k spomožení roznítil! Kéžby ona páska, jež nás všecky kláněním se jednomu stvořiteli v jedno tělo spojuje, také tento trpící úd člověčenstva se soucitnými srdci sblížila! Kéžby tomuto údu brzy spomoženo bylo, by se ku svému časnému i věčnému blahu vyvinovati počat‘ Každý, i sebe menší dárek bude s nejvroucnějšími díky přijat. Díky lidu Bratřejovského v modlitbách se projevující budou dobrodince sprovázeti. Pokládám sobě za povinnost, aby city vděčnosti u lidu tohoto udržel, a také o jejich zachování u potomstva se postaral. Dobrodincům stavby chrámové kyne následující odplata: 1. Stanou se účastnými: modliteb, které se nyní každodenně ve farním chrámu Vyzovickém vykonávají budoucně pak po dokončení stavby v Bratřejovském chrámu Páně konány budou. 2. Oběti mše sv., které v Bratřejovském chrámu Páně každého čtvrtletí za živé i zemřelé dobrodince této stavby konány budou. 3. Zádušní mše sv., která se nyní v oktávě všech věrných dušiček ve Vyzovickém farním chrámu Páně koná, po zařízení však duchovní správy v Bratřejově tamtéž obětována bude. Také se nyní každodenně vy Vyzovickém chrámu Páně memento za dobrodince při mši sv. věnuje. Ve Vyzovicích dne 1. března 1883      Jan Bartoš, farář