Ten kdo pojede z města Zlína směrem na Vizovice a tam pak na křižovatce odbočí vpravo východním směrem na Vizovice, přiblíží se zanedlouho k orientační tabuli, označující podhorskou valašskou vesnici Bratřejov, která je v tomto směru poslední vesnicí Zlínského kraje. Milovníci turistiky mohou z Bratřejova snadno dospět k nejvyšší okolní hoře Klášťov, vysoké 753 m. Podle lidové pověsti dostala vesnice název Bratřejov odtud: Solunští bratři, svatí Cyril a Metoděj, kteří procházeli Moravou, sešli se v těchto místech. Je to jen pověst, ale nemožné to není, protože mohli putovat tímto krajem - z Uher na Velehrad nebo opačným směrem. Mnohem pravděpodobněji je však název obce odvozen od domácké podoby jména Bratroslav. První historická zmínka o obci Bratřejov pochází z prosince 1481 v písemnostech, kde je ves Bratřejov uváděna jako součást a majetek panství ve Vizovicích. Bratřejovští věřící tehdy po několik staletí  navštěvovali kostel ve Vizovicích, který je zasvěcen sv. Vavřinci. Již někdy kolem roku 1870 se tehdejší vizovický farář a děkan P. Jan Bartoš rozhodl, že v Bratřejově postaví nový kostel a zřídí tam faru, aby bratřejovští věřící měli doma svého vlastního faráře a svatyni. Tehdejší majitel vizovického panství baron Filip Stillfried měl zato, že Bratřejovu postačí dřevěný kostel a správu farnosti může obstarávat jak doposud farář vizovický. P. Bartoš byl ovšem rozdílného názoru a chtěl postavit kostel kamenný, jež by mohl právem být pro svůj lid pravou chloubou. Proto již roku 1870 uveřejnil první prosbu o milodary a dne 5. května 1871 byl položen základní kámen.
	Protože byly sbírky zahájeny bez vědomí patřičných úřadů a bez povolení, byl v roce 1876 P. Bartoš pokutován 10 zl. Prakticky ihned si vyřídil povolení k dalším sbírkám a pokračoval v započatém díle Stavbu kostela projektoval a nad pracemi dohlížel vsetínský architekt Michal Urbánek (1849-1923). Kámen na kostel byl lámán ručně v bratřejovských horách "Na Lozách", kde se podle plánů na místě opracovával. Při organizaci celého díla P. Bartošovi vydatně pomáhal jeho bratr František, který byl úředníkem a dobře rozuměl účetnictví - registroval výsledky sbírek a zaznamenával pečlivě každý příjem i každé vydání. Rozsáhlost akce pochopíme nejlépe, uvědomíme-li si, že výstavba bratřejovského kostela si vyžádala nákladu přes 100 000 zl. a trvala dlouhých 19 let. (ve farní kronice se uvádí, že sbírkami bylo nashromážděno celkem 113.421 zl. 76 kr mimo vlastních prostředků P. Bartoše) a jen poštovné obnášelo 6000 zl. V prvních letech stavby rozesílala vizovická fara každodenně přes 100 prosebných dopisů. Zajímavou položkou ve výkazu příjmů je: částka za mše svaté až do konce r. 1879 zdarma sloužené 10263 zl 07kr. P. Bartošovi se totiž podařilo získat velmi mnoho duchovních, kteří celou řadu mší odsloužili zdarma  a peníze, jež jim byly k tomu účelu věnovány, darovali na výstavbu bratřejovského chrámu. P. Bartoš navíc každému dárci posílal předtištěné poděkování, ke kterému připojil obrázek budoucího kostela. Mimo to uveřejňoval sbírkové listy v Moravské Orlici, Našinci i ve vídeňských listech Vaterland, Gemeinde-zeitung, Weltblatte a VolksFreund. Mezi první dárce se počítá i tehdejší císař František Josef I.
	Již počátkem roku 1883 byla sice nejobtížnější část stavby dokonána. Všechny budovy tj. kostel, fara a hospodářská stavení byly vystavěny, ale k dohotovení zbývala dlažba uvnitř kostela a vnitřní výzdoba kostela včetně oltářů varhan, vnitřní výmalby, lavic, soch, zvony atd. K tomu ovšem bylo zapotřebí ještě mnoho tisíc zlatých, kterých se nedostávalo. P. Bartoš se řídil heslem: " Pro Dům Boží všecko nejlepší a nejkrásnější! Druhou pohnutkou k nahromadění nevšední krásy byla Bartošova jedinečná úcta ke sv. Cyrilu a Metoději.  I to byly důvody, proč byl kostel dokončen až v roce 1890. Přece se však podařilo a tak nastal den, kdy měl být nový kostel posvěcen. Datum bylo stanoveno na středu 22. října 1890 a světitelem byl brněnský biskup Dr. František Saleský Bauer. Pan biskup přijel do Vizovic již 21. října a ještě ten den odpoledne se vypravil do Bratřejova, aby se podíval na kostel připravený ke konsekraci. Následujícího dne se směrem k Bratřejovu vypravily zástupy věřících. Již předtím duchovní správci okolních farností nabádali své svěřence k hojné účasti. A tak do Bratřejova dorazili poutníci z blízka i dáli, kteří obdivovali krásu nového chrámu. Kostel patří nesporně svou polohou, citlivým zasazením do překrásné přírody, výstavbou i výzdobou k nejkrásnějším vesnickým kostelům na celé Moravě. Je skutečným pokladem našeho kraje.
	Po vysvěcení  zbývala P. Janu Bartošovi ještě jedna starost, aby se postaral farníkům o dosazení jejich vlastního duchovního správce a zřízení samostatné duchovní správy. K tomu ovšem bylo potřeba nového faráře zabezpečit dostatečným množstvím finančních prostředků a zajištěním nadací. Scházelo  ještě asi 2000 zl. Nezbývalo nic jiného než opět sbírat zlatý za zlatým a trvalo tak ještě dlouhých 9 let, než mohla být ustanovena duchovní správa. Kompetentů na místo prvního faráře bylo několik: P. Jan Filip, synovec P. Bartoše, Metoděj Stoupek, kaplan ve Vel. Senici, dříve ve Vizovicích, Vavřinec Kalivoda, kooperátor ve Vizovicích, František Vitásek, farář v Pozděchově a Antonín Sopúch, farář v Jasenné.  Poslední jmenovaný byl vybrán a uveden do úřadu 23. února 1899. Instalace nového faráře se ještě zúčastnil na vozíku i nemocný P. Jan Bartoš, který prvnímu faráři požehnal. Slavnosti se zúčastnili také všichni kněží z děkanátu. Při mši zpívala cyrilská jednota ze Želechovic a mše byla sloužena za farníky a dobrodince kostela. P. Bartoš  jako první přijal sv. přijímání z rukou nového faráře. Po mši byla na faře hostina, které se zúčastnili všichni pozvaní kněží, starosta obce Sklenář a několik farářových příbuzných.